První přednášku na téma udržitelné módy jsi měla v roce 2013. Tehdy se na tebe přišlo podívat asi osm lidí. Zlepšil se od té doby zájem veřejnosti?
Dnes už je situace mnohem lepší, i tak je udržitelnost v módě pořád trochu „niche“ téma. Mnoho firem samozřejmě vnímá tlak zákazníků na ekologičtější řešení, i tak je stále velmi těžké najít kvalitní produkt, který by byl opravdu vyráběn v souladu s celkovou rovnováhou na planetě. Tzv. udržitelnost je tak mnohdy spíše marketingovým pojmem.

Dříve se běžně dědilo oblečení z matky na dceru. Dnes stačí věc jednou vyprat a mnohdy už je nenositelná, čím to je? 
Je třeba si uvědomit, že dříve byl každý kousek oblečení vzácností, látka byla vnímána jako cosi posvátného, co vznikalo s velkým úsilím. Věci se přešívaly, opravovaly. V posledních desetiletích naopak objem vyrobeného oblečení neustále roste, lidé stále více nakupují a obratem také vyhazují. Na rozdíl od předchozích generací si dnes většinou ničeho nevážíme. Všude je všeho tolik, za tak nízkou cenu a v tak mizerné kvalitě, že se z oblečení stal sortiment denní spotřeby. Když jsem pochopila, v jakých podmínkách vzniká rychloobrátkové zboží, definitivně skončilo mé období impulzivních nákupů provázené pocitem, že „tohle fakt nutně potřebuju“. 

V jednom rozhovoru jsi prohlásila, že člověku bohatě stačí třicet kousků oblečení. Jak jsi na tom v současné chvíli ty?
Aktuálně mám ve skříni dva komínky, několik věcí visí na ramínku. Zrovna nedávno tu byla kamarádka a nemohla uvěřit, že s takovým málem vystačím. I tak 80 % z toho nenosím. Občas se moje zásoby rozhýbou, něco přibyde, něco pošlu dál. Většinou jsou to ale výměny v rámci kamarádek. Pokud si chci pořídit něco „nového“, zamířím do sekáče. Do „normálních“ obchodů už vůbec nechodím. Poslední dva roky se pravidelně rozmazluji na Slou Days. Tam opravdu nakupuji. 

Co doporučuješ, chceme-li do svého šatníku vpustit pomalost? 
Na prvním místě je několikaměsíční nákupní detox. Prostě nikam nechoďte a nic si nekupujte. V mezičase si udělejte představu o tom, co všechno ve skříních máte a co tím o sobě světu sdělujete. Připravte se na to, že vás budou svádět na scestí různé události, kvůli kterým jste běžně vyrážela plenit obchody. Zkuste to tentokrát jinak. Potřebujete šaty na večírek? Rozhoďte sítě, zeptejte se kamarádek. Já si díky tomuhle přístupu asi 5 let nekoupila vůbec nic. A představ si, že se paradoxně cítím mnohem bohatší. Nesmíme si nechat namlouvat, že neustále něco potřebujeme. Nepotřebujeme.

Proč má většina z nás tendenci propadat zbytečným nákupním horečkám?
Myslím si, že základ se ukrývá v našem dětství. Většina z nás nebyla vychována k tomu, aby byla spokojena s tím, kdo jsme. Mnohdy jsme čelili porovnávání. Málokdy jsme byli pro rodiče a blízké okolí dost dobří. Tyhle pocity si v sobě neseme i v dospělosti. Jsou jako prázdná černá díra, kterou se snažíme různými způsoby zaplnit. Marketing toho využívá a každý měsíc nám předkládá vizuály toho, jací bychom měli být. Ukazuje nám, jaké oblečení, make-up a zážitky mají lidé, kteří jsou tzv. „cool“. A my na to skáčeme, místo toho, abychom si řekli, že dost dobří jsme i bez nejnovějšího modelu telefonu nebo bot. Že jsme hodnotní i ve chvíli, kdy na sobě máme roztrhané spoďáry. Já sama žiju v duchu buď, a nebo. Nejsem schopná koupit si něco nekvalitního, dělá se mi z toho fyzicky blbě. To se radši bez té věci úplně obejdu. Čím míň nepotřebných kravin si kupuju, tím více peněz mi zbyde na opravdu kvalitní zážitky. A když na kvalitu nemám, radši si nekoupím nic. Ty nejlepší věci jsou totiž stejně zadarmo a ty druhé nejlepší obvykle stojí hodně peněz. A nic, co je mezi tím, ve svém životě nechci.

Nákupy podle Kamily

• Spodní prádlo od Meera Design (eshop.meeradesign.cz) nebo slovenské značky Créeme (creeme.eu)
• Sešívané mikiny od SUTU (sutu.cz)
• Barefootové boty od Soulad (soulad.cz)
• Noční košile od Intimate Stories (intimatestories.sk)
• Dřevěné prsteny od Spolu v lese (spoluvlese.cz)
• Cokoliv od značky JAN 'N JUNE (jannjune.com) a secondhandu VONA

Kdo je Kamila Boudová? Absolventka oboru módní návrhářství je známá především ostrou kritikou rychlé módy i diktátu trendů, kterými nás oděvní průmysl bez přestání bombarduje. „V roce 2012 jsem už nějaký čas žila v Paříži a pracovala v jedné velké firmě jako koordinátorka produkce oblečení v jihovýchodní Asii. Často jsem jednala s lidmi z Indie, Číny, Bangladéše, Vietnamu a Kambodži a měla jsem tak mnohem blíže k informacím o požárech továren, které jsou tam takřka na denním pořádku. Výjimkou nejsou šílené podmínky pro zaměstnance i zneužívání dětské pracovní síly. Čím více jsem toho věděla, tím rychleji mi došlo, že tyto skutečnosti nemohu přehlížet, natož se na nich jako profesionál či zákazník podílet,“ říká Kamila, která z módní branže odešla na volnou nohu a žije spolu s dcerou v Paříži. Učí na International Fashion Academy a vysoké škole módního obchodu Mod’Spe, píše knihy a publikuje sloupky v Pravém domácím časopise. „Nově se chci vrhnout také do víru stand-up comedy,“ směje se. 

Celé znění rozhovoru s Kamilou najdete v nejnovějším vydání biOrganica magazínu