Základem je aktivní pozornost. Empatie se zlepšuje pouhou soustředěnou pozorností na ni. Ve chvíli, kdy si dokážeme představit, co druhý prožívá, naše schopnost vcítění roste. Empatii však snadno můžeme i zablokovat, mnohdy i nevědomě, pokud jsme dlouhou dobu vystavováni nadměrnému utrpení druhých.

Se schopností empatie se rodíme, proto se náš přístup k ní začíná formovat od počátku života. Už v dětském věku jsme se naučili, že některé z následujících přístupů pro nás mohou být zdánlivě prospěšné. Často totiž sklouzáváme k tomu, že při kontaktu s lidmi ztrácíme sami sebe (prolínáme se s druhými) nebo se snažíme výsledek komunikace a své pomoci bližním ovlivnit (nechtěně a nevědomě manipulujeme). Je proto blahodárné sami sobě porozumět a vyjasnit si vlastní postoj.

Co je to empatická soucitná reakce?

– Vnímáme, v jaké situaci se druhý nachází.
– S láskou a soucitem jeho situaci respektujeme.
– Zároveň svobodně věnujeme pozornost jeho bolesti a starostem místo toho, abychom sledovali vlastní reakce na jeho prožitek, pocity a emoce.
– Poskytujeme účast a podporu.
– V případě potřeby podáváme pomocnou ruku, avšak nepřenášíme na sebe zodpovědnost svého protějšku ani energeticky nepřenášíme jeho potíže na sebe.

Poskytnutí skutečné soucitné empatické podpory vyžaduje odvahu a statečnost. Občas nás zaskočí strach a jindy nám chybí komunikační dovednosti.

Strach nás může paralyzovat. Nedokážeme na druhého vůbec zareagovat. Ochromí nás. Obáváme se naší citové reakce na vlastní zranitelnost a také se obáváme reakce toho druhého. Můžeme se bát, že ho uvedeme do rozpaků, rozčílíme ho, ještě více zraníme nebo rozrušíme.

Můžeme se bát, zda použijeme správná slova, a pochybovat o naší dovednosti druhému pomoci.

Jednoduché zásady nám mohou pomoci lehčeji a svobodněji reagovat:
– Uveďme se do vnitřní soustředěnosti.
– Zkontrolujme, zda prožíváme skutečnou empatii (není nátlaková, nutkavá ani vlezlá)
– Vyjasněme si, zda je vhodné reagovat (někdy máme empatickou informaci jen přijmout, ale ne vždy je nutné na ni reagovat).
– Když nás soucit s druhým strhne nebo zaskočí, případně se cítíme zranění, zablokovaní, přehlcení, v tu chvíli nejprve poskytněme soucitnou podporu sobě.
– Není v naší pravomoci řešit cizí problémy.
– Nepřebírejme zodpovědnost za druhé. Držme se vlastní zodpovědnosti. Nejsme zodpovědní za druhého ani za jeho reakci.
– Poskytněme účast a podporu, ale pomocnou ruku jen v případě, že to bude skutečně potřeba.

Jak vypadá správná reakce?
– Reagujme laskavě, upřímně a otevřeně.
– Nehodnoťme a nesuďme.
– Méně je často více.
– Nedělejme nic, co nechceme, aby ostatní dělali nám.
– Používejme jednoduché otázky a věty.

Jsem přesvědčená, že laskavé užití empatie se neobejde bez naší lásky a bez podpory a lásky vesmíru. Proto můžeme požádat vesmír, aby nás celým procesem soucitné empatie provedl. Vesmír pak v případě potřeby zmírní následky našich případných nesprávných reakcí a podpoří správný záměr.

Vždy jednejme tak, aby to bylo v souladu s námi, naším srdcem a v souladu se všemi zúčastněnými.

TEXT: HANA GROFOVÁ – www.hanagrofova.cz
FOTO: UNSPLASH.COM

Více o empatii se dočtete v aktuálním čísle biOrganica magazínu