Poslední dobou se hodně mluví o tom, že přehnaná osobní hygiena, zejména pokud k ní používáme nevhodné prostředky, narušuje mimo jiné přirozené prostředí pokožky. Na ní se totiž má nacházet hydrolipidový film, a ten ovlivňujeme už pouhou sprchou bez mýdla.

Přiměřeně častým sprchováním se čistou vodou pokožce nijak neublížíme. Ovšem pokud určité části těla nebo dokonce celou plochu pokožky omýváme mýdlem či sprchovým gelem, kůže se odmastí a navíc se změní i její pH. To může vést až k narušení přirozené kožní mikroflóry a následkem někdy bývají nepříjemné ekzémy či jiné kožní choroby. Zejména citlivé osoby by si měly dávat velký pozor na to, jaké mycí prostředky používají.

LIDSKÁ KŮŽE, KDO V TOBĚ PŘEBÝVÁ?

Zdravá pokožka bývá normálně osídlena bilióny mikroorganismů (hlavně určitými bakteriemi), jež pocházejí buď z vnějšího prostředí, anebo z našich střev. Teprve nedávno bylo potvrzeno, že přirozená mikroflóra má mnohem větší význam, než se dříve předpokládalo.

Tyto prospěšné bakterie se živí přirozenými látkami, např. glycerinem, aminokyselinami, vitaminy, minerálními látkami… Naopak jim nesvědčí přehnané mytí nevhodnými mýdly ani všemožná chemie, která bývá obsažena v mnoha kosmetických preparátech. Obecně je nejvíc ničí syntetické konzervanty a dezinfekční prostředky.

OCHRANA KRÉMU, POHROMA PRO PLEŤ

Konzervanty obsažené v kosmetice mají být natolik účinné, aby zamezily růstu či dokonce dokázaly zničit již přítomné mikroorganismy (bakterie, plísně či kvasinky). Je tedy logické, že často mají značně nepříznivé účinky. Proto by se jejich užívání mělo minimalizovat. Pokud není možné se jejich užití vyhnout, měli by výrobci zvolit typy s jemnějším působením.

Přijatelnější bývají přírodně identické sloučeniny. Z konzervantů k nim patří třeba kyselina sorbová, benzoová a jejich soli. Obě tyto látky lze nalézt i v přírodě. Jejich izolace by však byla příliš složitá a drahá, proto se většinou vyrábějí synteticky.

Značný vliv na pokožku má i dávkování konzervantů. Solidní producenti jich přidávají jen nepatrné množství, jiní s nimi nešetří a nezřídka používají několik druhů těchto látek najednou. Vyšší množství konzervantů, zejména je-li jich v přípravku více druhů, však zvyšuje pravděpodobnost dráždivých, alergizujících či toxických účinků.

SEZNAM HLAVNÍCH ŠKŮDCŮ

Na které konzervanty je potřeba dávat největší pozor? Kromě parabenů lze ve složení některých kosmetických prostředků nalézt ještě mnohem škodlivější látky. Patří mezi ně zejména syntetické halogen organické sloučeniny, které se řadí ke značně dráždivým a alergenním součástem kosmetiky. Na první pohled je poznáte dle názvu, neboť většinou v něm naleznete slovo chloro-, jodo- nebo bromo-. Uveďme si alespoň některé z nich: 2-Bromo-2-Nitropropan-1,3-Diol, Chlormetylisothiazolinon, Bromochlorofen atd. Velmi škodlivý je zejména Triclosan.

Lépe je vyhýbat se i rizikovému phenoxyethenolu, který užívají i někteří producenti takzvané přírodní kosmetiky. Naprostým varováním je sdělení, že mycí prostředky mají dezinfekční nebo antivirový účinek. V současnosti se k těmto účelům totiž užívají nesmírně škodlivé uměle připravované sloučeniny, k nimž patří zejména oxidy grafenu.

HUSTŠÍ PĚNA, VĚTŠÍ ČISTOTA?

V kvalitní přírodní kosmetice by měly být jen dobře přijatelné a lehce odbouratelné tenzidy přírodního původu. Mnozí lidé považují za nejpodstatnější kritérium mycích preparátů jejich dostatečnou pěnivost. Domnívají se, že čím více kosmetické přípravky pění, tím větší je jejich mycí síla. To je však omyl, neboť mycí schopnost a celková kvalita závisí v první řadě na druhu a účinnosti použitého tenzidu (více o typech tenzidů v boxu Posviťme si na ně!).

Jemnější a pro kůži i životní prostředí přijatelnější tenzidy mohou pěnit méně než syntetické rizikové sloučeniny, a přitom často celkem dobře myjí. Ve většině případů je ovšem nutno hledat určitý kompromis mezi mycími schopnostmi a možnými nežádoucími účinky.

MÝDLOVÉ ODKYSELENÍ

Dobrou mycí schopnost též mají mýdla, která však mohou změnit pH kůže. To má být správně slabě kyselé (v rozmezí pH 5,4–5,9), neboť takovéto prostředí nejvíce vyhovuje přirozené kožní mikroflóře. Mýdlo může kůži krátkodobě zalkalizovat; alespoň do té doby, než je opláchneme. Zdravá kůže se poté ovšem má zregenerovat a upravit své pH do slabě kyselé oblasti.

Základní surovinou pro výrobu mýdel bývají hovězí lůj, vepřové sádlo a rostlinné oleje. Nejproblematičtější přísadou bývá EDTA, to znamená kyselina etylen diamin tetraoctová. Kvalitní přírodní mýdla by však tuto sloučeninu obsahovat neměla.

PAST UMĚLÝCH VŮNÍ

Běžně se též užívají šampony, jejichž základní složky většinou představují voda, tenzidy, zahušťovadla, pomocné látky, barviva a mnohdy i konzervanty a vonné složky. Ty se přitom řadí k druhým nejčastějším alergenům a bývají obsaženy nejen v parfémované kosmetice, ale i v pracích, čisticích a dalších prostředcích.

Kromě přírodně identických vonných látek se ovšem užívá značný počet umělých vůní, které jsou sice nejlevnější, ale zároveň u nich byly nejčastěji prokázány nepříznivé reakce. Celkově nejpřijatelnější jsou přirozené éterické oleje – samozřejmě za předpokladu, že byly správně vybrány a dávkovány. V případě jejich kombinace s jinými éterickými oleji by mělo jít o harmonicky se doplňující esence.

Hodnotnější mycí prostředky by obecně namísto nevhodných syntetických látek měly obsahovat převážně přírodní složky a v dostatečném množství i potřebné účinné látky. Při výběru mycích produktů je tedy prvořadé brát v potaz jejich celkové složení a kvalitu. Nechceme-li si poškozovat kůži a cíleně likvidovat jí vlastní mikroflóru, měli bychom se zásadně vyhýbat všem výše uvedeným i dalším nevhodným ingrediencím.

NAPRAVME ŠKODY!

Kromě toho, že bychom si přirozenou mikroflóru neměli ničit, je moudré ji též vhodně podporovat. Kvalitní mycí prostředky proto také obsahují glycerin a aminokyseliny, jež napomáhají i k obnově dříve poničené mikroflóry. Pokud se pokožka opět osídlí těmito maličkými užitečnými bytůstkami, nemohou se pak na ní usadit plísně či další patogeny, jež způsobují různé kožní problémy.

VYŽIVUJE VNITŘNĚ I ZEVNĚ

Na pokožce se kromě toho mají vyskytovat i přirozené kyseliny, jež mají zabezpečovat takzvaný ochranný plášť. Patří k nim hlavně aminokyseliny a kyselina mléčná. Tyto přirozené kyseliny se ve značné míře vyskytují též v syrovátce, která prospívá nejen vnitřně při jejím pití, ale užívá se i jako důležitá součást udržitelných kosmetických prostředků. Její přínos v péči o pokožku a vlasy je hlavně v tom, že obsahuje významný podíl kyseliny mléčné, jež tvoří základ ochranného pláště pokožky.

Rozvoj a řádnou činnost naší mikroflóry podporují též nepostradatelné vyživující látky, jako jsou vitaminy, aminokyseliny a minerály. Nejpříznivěji působí tehdy, jsou-li skutečně čistě přírodního původu. Jejich bohatým zdrojem je zejména bio syrovátka. Využívejme proto tyto dary přírody co nejvíce!

TEXT: ING. VÍT SYROVÝ, AUTOR KNIHY TAJEMSTVÍ KOSMETIKY
FOTO: SHUTTERSTOCK.COM, UNSPLASH.COM A PEXELS.COM

––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––

BOX: POSVIŤME SI NA NĚ

U všech mycích preparátů hrají značnou roli tenzidy, které vždy určitým způsobem odmašťují pleť. Z hlediska původu, chemického složení a celkového působení jsou značně rozdílné. K nevhodným ingrediencím se obecně řadí uměle syntetizované tenzidy, které sice často hodně pění, ale také odmašťují povrch kůže a mohou způsobovat i další problémy. Jako silně dráždivé se uvádějí některé syntetické anion či kation aktivní tenzidy, například lauret sulfát sodný, lauryl sulfát amonný a další.

Namísto takovýchto dráždivých sloučenin používají zodpovědnější výrobci přijatelnější a jemněji působící amfoterní tenzidy, jako je například kokamidopropyl betain. Ještě příznivější účinky lze očekávat u takzvaných neionogenních tenzidů, mezi něž patří třeba alkylpolyglykosid.